Něco málo z historie

Pravlastí česneku je jižní Sibiř a stepi Střední Asie. Odtud se před několika tisíci lety rozšířil na východ  a nakonec přes Středomoří do celé Evropy.Kultivovaní staří Řekové uznávali česnek jako všestranný lék. Samotný Pythagoras nazval česnek pro jeho léčivé vlastnosti KRÁLEM BYLIN. Ve středověkém evropském lékařství byl česnek osvědčeným všelékem . Slavná německé léčitelka , abatyše Hildegarda z Bingenu, byla jeho velkou propagátorkou a doporučovala ho na čištění krve, proti nechutenství . Skvěle se česnek uplatňoval při otravách, epidemiích kožních nemocí a velice účinné bylo použití česneku proti metle středověku, moru. 
Zejména na venkově, kde o česnek nikdy nebyla nouze, se odjakživa česnekem úspěšně léčilo kdeco - od plísně mezi prsty přes tuberkulózu, vysoký krevní tlak až po obyčejné nachlazení a kašel. 
První vědecký důkaz o síle a užitečných vlastnostech česneku přišel v polovině 19. století, kdy Louis Pasteur objevil, že česnek je schopen zabránit šíření škodlivých bakterií. Na bojištích obou světových válek zachránil česnek spoustu lidských životů, protože polní lékaři při nedostatku jiných prostředků používali česnek při dezinfekci ran.